Krásná příroda, dobrý pivo, rugby, golf, gaelic, megality,IRA, déšť,
spousta Poláků a šyšlavá angličtina ... to je IRSKO!
ZÁKLADNÍ ÚDAJE
hlavní město: Baile Átha Cliath (Dublin), 1 025 00 obyvatel
rozloha: 70 285 km2 (bez vodních ploch 68 895 km2)
průměrná nadmořská výška: 81 m
průměrné teploty: leden (5 °C), červenec (15 °C)
srážkový úhrn: 758 mm
nejvyšší hora: Carrauntoohill (Macgillycudy´s Reeks) 1041 m
nejdelší řeka: Shannon 370 km
státní zřízení: republika s dvoukomorovým parlamentem
úřední jazyk: irština, angličtina
národnosti: Irové (94,0%), ostatní (6,0%)
POVRCH
Zhruba 80 % irského ostrova vyplňuje mírně zvlněná nížina (vápencové podloží),
kde se mohou zvedat nevelké vrchy, mají však velké relativní převýšení 500 až 900 m.
Plošně největší je pohoří Wicklow na jih od Dublinu. Dalším významnějším horstvem je Macgillicuddy´s
Reeks s nejvyšší horou Irska (na jihozápadě).
Poslední zalednění v době ledové zde zanechal četná ledovcová jezera (lough), ale také i morénový materiál.
Velké plochy zabrají rašeliniště, vrchoviště a slatiny.
Celé západní pobřeží je velice členité a skalnaté odělené hlubokými zátokami: Kenmare, Dingle, Bantry.
PODNEBÍ
Vlhké klima s malými teplotními rozdíly je typicky oceánické. Vyrovnyné zimní a letní teploty zapříčiňuje
golfský proud. V Irsku prší 2 ze 3 dnů. Léta jsou chladná a zimy mírné beze sněhu.
ZEMĎĚLSTVÍ
V tomto odvětví je zainteresováno kolem 11 % práceschopného obyvatelstva. Vetšina farm jsou malé rodinné usedlosti.
Pěstuje se především cukrovka, ječmen, pšenice a brambory. Nejdůležitější je však živočišná výroba, která
mák dispozici více než 2/3 plochy. Zcela zásadní význam má chov skotu a ovcí.
S lesy je problém: jejich rozloha lesů omezená a vládní programy jsou zaměřeny na rychlerostoucí dřeviny.
V řekách se loví lososy.
ROSTLINSTVO A ZVÍŘENA
Většinu plochy země pokrývají nekonečné zelené louky, které daly Irsku jeho typický ráz. Pouze 5 % zabírají lesy.
Řada vzácných, především rostlinných druhů se nachází na četných rašeliništích, které zaujímají
velké plochy zejména ve středním Irsku. A právě bohaté zásoby rašeliny udělaly z tohoto přírodního zdroje velice důležitý
obchodní artikl (půda pro zemědělce, palivo do elektráren, otop do domácností).
Ná západě Irska převažují křoviny a vřesoviště. Krajina je dost podobná té Skotské. Z fauny chybí například lasice,
krtci a hadi.
DĚJINY
Nejstarší známé osídlení tohoto ostrova sahá až do roku 8 000 př.n.l. Kolem roku 300 př.n.l. přišli do Irska Keltové,
kteří dali Irsku dnešní kulturní ráz. Postupem doby se jednotlivé kmeny spojily do 5 klanových svazů.
Římská okupace Británie se keltského obyvatelstva na irském ostrově nedotkla, již v 5. století do dějin Irska radikalně
vstoupilo nové náboženství - křesťanství. V následujících staletích čelili Irové mnoha vikingským nájezdům, kteří si v
Dublinu zřídili opevněné sídlo. V roce 1014 je však porazil irský národní hrdina Brian Boru (941-1014), byl to první král
Irska. V roce 1172 bylo Irsko přepadeno anglonormanskými rytíři, které vyslal anglický král Jindřich II.
Nadvládu angličanů potvrdila jak církev, tak i mnozí zrádní irští šlechticové, a tak v průběhu dalších 300 let
totálně ovládali zemi vévodové z Kildare. Je však pravdou, že mnozí Irové bojovali a umírali za svou svobodu, kterou
si až dnes opět vybojovali. V roce 1533 došlo k roztržce mezi římskokatolickou církví a Anglií (za krále Jindřicha VIII.),
tato pranice posílila rostoucí odpor Irů (katolíci).
V následujícím období nastala řada protianglických povstání, které často podporovalo Španělsko a Francie.
V této době uteklo mnoho Irů do Evropy (i do Čech). V 16. století, po emigraci ulsterských hrabat, vyzval
Jakub I. skotské protestanty aby se usazovali v severním Irsku. Povstání Irů v Ulsteru vedlo v roce 1641 k masakru
tisíců nově příchozích kolonistů. Odplatu odvedla vojska Olivera Cromwella. Další velké povstání vedené sesazeným
katolíkem Jakubem II. bylo v bitvě u řeky Boyne potlačeno armádou krále Viléma III.
V následujících letech ignorovala anglická vláda občanská práva irských občanů a zabavovala jejich majetek. V roce 1801
dokonce zákon o unii zrušil irský parlament a začlenil irský právní řád do řádu anglického. Za anglické vlády byla půda
rozdělena na velká panství, která vlastnila anglická šlechta žijící mimo Irsko a na této půdě prováděli otrockou práci
irští rolníci. Léta 1846-1851 se do irských dějin zapsaly černým písmem: brambory byly jakožto základní potravina
napadeny ničivou plísní a na následek hladomoru zemřelo přes milion lidí. Další miliony Irů utekly do zámoří a na starý
kontinent. Počet obyvatel klesl na polovinu. Od roku 1870 začalo sílit hnutí odporu i na půdě britského parlametu, který
vedl Charles Stewart Parnell (1946-1891). V roce 1914 získalo Irsko konečně vytouženou autonomii (přes nekonečné výhrady
ulsterských protestantů). Přesto docházelo ke srážkám s britskými vojsky. V roce 1916 popravili Angličané 14 irských
vlastenců. Eamon de Valera (1882-1975), který přežil, založil stranu Sinn Fein a v roce 1919 založil prvozatímní
irskou vládu.
Po dalších krutých povstáních byli Angličané nuceni přiznat Irsku svobodu, ponechali si však 6 severovýchodních hrabství,
které jim dodnes neprávem náleží.
V roce 1937 se Irský svobodný stát přejmenoval na Eire a přijal novou ústavu, jejíž součástí byla i volba prezidenta.
Vazby s okupantským státem se tedy ještě více oddálily. Rok 1949 znamenal pro Iry odproštění se od britského Commonwealthu
a konečně v roce 1973 se stalo Irsko členem EU.
V současné době je Irsko nazýváno tzv. keltským tygrem, a to ve spojitosti s nástupem
počítačového průmyslu, který se stal hlavním ekonomickým tahounem. Irsko je po mnoha letech svobodná země, stále však na ní
padá stín agresorů ze severu, kteří i nadále ovládají severní část ostrova. Eire go Brách!
více zboží
